Třídenní návštěva města stříbra - Dívka s perlou - blog pro všechny milovníky života

čtvrtek 7. září 2017

Třídenní návštěva města stříbra

Minulý týden jsme s Filípkem strávili úterý, středu a čtvrtek v Kutné Hoře, v královském horním městě. Ubytováni jsme byli v penzionu a restauraci Barbora, který se nachází naproti katedrále sv. Barbory. Jen si představte tu nádheru večeřet s výhledem na tento gotický skvost.


Do Kutné Hory jsme dorazili v poledne, a protože v penzionu ubytovávají až od 14:00, rozhodli jsme se zahájit pobyt oběděm v místní restauraci. Po jídle nám ještě nějaký čas zbýval, tak jsme se vydali na průzkum. Prostředí kolem sv. Barbory je nádherné. Naleznete tam krásně upravený park se spoustou laviček k odpočinku, obchod se suvenýry, pouliční umělce a hromadu turistů s fotoaparáty.

Když nadešel čas, vydali jsme se zpět do penzionu Barbora, kde nás ubytovali ve vkusně zařízeném pokoji v zelené barvě. Na mě byl možná trochu moc tmavý, ale hlavně že měl velkou pohodlnou postel.

Minirecenze: penzion a restaurace Barbora

Ve zmíněné restauraci jsme jedli celkem třikrát, když nepočítám snídaně. První den jsme si k obědu objednali jídlo s názvem kuřecí cibulky. Jak takový pokrm vypadá, můžete vidět na obrázku pod minirecenzí. K tomu jsem si ještě vybrala bramborovu polévku a Fíla kuřecí vývar. Bramboračka byla jemná, přiměřeně ochucená. K hlavnímu chodu ani jeden z nás neměl připomínky, takže si myslím, že jsme si na obědě pochutnali oba dva. Celkově jsme s jídlem byli spokojení. Zkrátka gastronomické pohlazení pro naše žaludky. Abych vás nenudila vypisováním názvů jídel, co jsme si vybrali k včeři, přejdu k hodnocení obsluhy. Ta se o své návštěvníky starala s pečlivostí, pravidělně se ptala, zda je všechno v pořádku (na můj vkus možná moc často) a snažila se vyhovět všem rozmarům a přáním. Pokud budete mít cestu do Kutné Hory, penzion a restaurace Barbora rozhodně stojí za návštěvu. 


Zbytek úterního odpoledne jsme strávili prohlídkou chrámu sv. Barbory a kaple Božího Těla. Věděli jste, že sv. Barbora byla vybudována za tehdejšími hradbami města, aby nestála na území sedleckého kláštěra? Právě do Sedlce jsme zamířili druhý den ráno, abychom prozkoumali taje kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, kde mají návštěvníci možnost projít podkrovím na zadní kůr, odkud se otevírá pohled na celou hlavní loď. Dnes se kostel pyšní tím, že je zapsán na seznamu kulturních památek UNESCO, ovšem jeho minulost není tak zářivá. V roce 1421 celou Kutnou Horu zasáhla vlna husitských válek a kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele byl zničen. Po dvě století ležel ladem, obnovy se dočkal až v 17. století. Pod jeho znovuzrozením je mimojiné zapsán i slavný Jan Blažej Santini-Aichel. 

Nebudu vás ale nudit historií. Když už jsme byli v Sedlci, museli jsme zavítat i do světoznámé kostnice. Popravdě jsem byla trochu zklamaná. Možná za to mohl nával turistů, kteří mi zážitek znepříjemňovali. A protože nás oba návštěva pamětihodností vyčerpala, vydali jsme se do historického centra města za gastronomickým zážitkem.

Minirezence: restaurace Dačický


Restauce se nachází v historickém centru Kutné Hory. Narazali jsme na ni náhodou a musím říct, že kdybychom ji hledali cíleně, asi bychom ji nenašli. Je nenápadně zastrčená ve spleti uliček. Ovšem o to víc budete příjemně překvapeni, když tam přijdete. Projdete-li restaurací, dostanete se na prostorný dvůr, kde pofukuje větřík, a vy tak máte možnost útéct od rozpálených ulic.
Když jsme do restaurace Dačický přišli, hned se nás ujaly servírky a usadily nás. K rozmyšlení objednávky nám daly dost času, obsluhovaly s úsměvem a se zájmem o hosty. K pití jsme si vybrali domácí ledový čaj a domácí citronádu. Oboje jsme obdrželi v krásných sklenicích. A samotná chuť nápojů? Výborná, především nás osvěžily. Objednali jsme si rovněž polévku - francouzskou cibulačku. Nemám jí co vytknout. Jako hlavní chod jsem si vybrala svíčkovou, protože jsem na ni měla už od návratu ze Slovenska chuť, a Fíla si poručil krůtí prsa s červeným zelím a houskovým knedlíkem. Já jsem byla se svým jídlem nadmíru spokojená. Porce byla přiměřená, což hodnotím s velkým plusem. Fílá ten už měl ke svému jídlu pár připomínek, ale i tak na talíři nic nenechal. Celkově hodnotím restauraci Dačický v Kutné Hoře kladně a mohu doporučit.



Po vydatném obědě na nás čekala Galerie Středočeského kraje v bývalé jezuitské koleji. Vstupenku jsme měli v ceně pobytu a vztahovala se na celý objekt, který je plný moderního umění. U některých děl vám bude rozum stávkovat a jen těžko se je budete snažit pochopit. Zkrátka a jednodušše, to je moderní umění. U něj zřejmě jedna interpretace nestačí. 



Po výtečné včeři jsme se vydali zachytit večerní atmosféru chrámu sv. Barbory. Fíla natáčel, hrál si se sliderem a hlavním bodem večera byl samozřejmě časosběr. Můžete se sami podívat na video, jak jeho snažení dopadlo.





Poslední den pobytu nás naše kroky zavedly do Českého muzea stříbra. Vybrali jsme si prohlídkový okruh č. II, který nese název Cesta stříbra a jeho součástí je i vstup do středověkého dolu. Nejdříve vás průvodci lehce seznámí s historií kutnohorské těžby stříbra, vybaví vás replikou hávířské košile a přilbou a může se do podzemí. Takový středověký důl se podobá jeskynním chodbičkám. Když vylezete opět na denní světlo, prohlídka pokračuje vyprávěním o zpracování vytěženého stříbra.

A to je z naší návštěvy Kutné Hory vše. 


Markét

Žádné komentáře:

Okomentovat