Dívka s perlou - blog pro všechny milovníky života

pátek 8. března 2019

Jsem hrdá na to, že jsem žena

března 08, 2019 0
Jsem hrdá na to, že jsem žena
Když už je dneska MDŽ, rozhodla jsem se dokázat sama sobě, jak silná a schopná žena jsem. Hlavně nezávislá, že ano. Trávím teď víkend u tety v Jablonci, a protože sem jaro ještě nezavítalo, je tady o poznání chladněji. Na stráních se stále povaluje bílá peřina a za okny pofukuje studený nemilosrdný vichr. Nezbývá nic jiného, než zůstat v teple domova a vychutnávat si zbytky zimy přes okenní tabulky. Má to ale háček! Abychom se mohli ohřát, musí se nejdříve zatopit v kamnech. Kdo má s touto aktivitou zkušenosti, dá mi jistě za pravdu, že zatápění vyžaduje důmyslnou přípravu. Nemůžete na sebe jen tak naházet dřevo a novinový papír a podpálit to, pokud nechcete použít speciální přípravky pro rozdělávání ohně. Kromě novin potřebujete i třísky. Bez nich ta polena prostě nechytí. A protože já jsem holka šikovná, za drobné asistence mé mladší sestřenky se mi kamna roztopit podařila. Tak to vypadá, že teplo rodinného krbu bych udržet zvládla. 
Víte, myslím si, že si v dnešní době málo uvědomuje, jak je krásné, že jsme ženy. Stále se snažíme vyrovnat se mužům, stíráme mezi sebou hranice, některým vadí dokonce i gramatický rod, ale proč? Ano, je hezké, když se žena o sebe dokáže postarat, když je samostatná, ale občas se jí ta mužská opora hodí. Jsme přeci křehká stvoření a pomoc od opačného pohlaví očekáváme, chceme mít v muži jistotu. Každá silná žena prožívá občas chvíle, kdy se potřebuje vyplakat nebo si postěžovat. Na tom není nic špatného. Ale rozhodně svou sílu nedokáže tím, že bude mluvit sprostě a nadávat. Hrubost ženám nesluší.

Ženy by měly být hrdé na to, že jsou ženami, a podle toho se chovat. Nejde jen o náš slovník, ale o celkové vystupování. Máme v sobě skrytou eleganci, tak proč ji nepodtrhnout? Ukázat, že si ceníme naší ženskosti a že si jsme vědomy našich privilegií. Měly bychom si cenit samy sebe a také se radovat z role matky. Ta nás totiž dělá jedinečnými.

Na závěr dodám už jen jediné - žena, která si váží sama sebe, je atraktivní a takové ženy k sobě muži hledají. Aneb jak stojí v textu jedné ruské písně: „za silným mužem stojí ještě silnější dáma“.

Všem ženám tímto přeju krásný svátek!

Markét

sobota 2. března 2019

Neočekávané střetnutí dvou cest

března 02, 2019 0
Neočekávané střetnutí dvou cest
Poslední dobou často přemýšlím o cestách, ale ne o těch fyzických, po nichž chodíme, ale o těch životních. Vlastně mají mnoho společného. Cesta může být plná děr, kaluží, pokrytá blátem, může se na ní prášit nebo se na ní mohou vyskytnout nejrůznější překážky, například v podobě spadlého stromu. Stejně tak může být cesta zpevněná, nová, hladká, bez překážek. Cesta se klikatí nebo je rovná. Vede lesem, poli nebo vesnicemi a městy. Cesty se křižují a setkávají. Cesty využívají poutníci, když za něčím směřují. Jsou to takové návody, kudy se máme vydat, abychom dosáhli stanoveného cíle. Vidíte, jakou je cesta nádhernou metaforou pro naše životy?
O cestách jsem už jednou psala ve článku Když se ocitnete na rozcestí. Šlo v něm o to, že se na své životní pouti potkáváme s různými lidmi, kteří se k nám přidávají, a my pak jdeme dál s nimi. Ne vždy však dokážeme držet krok a na dalším rozcestí se vydáme zase každý jiným směrem. Je to tak přirozené. Lidé do našich životů přicházejí a zase odcházejí, každý s námi pobyde jiný časový úsek. Proč se tedy zabývám cestami a osudem zrovna nyní?

Jde o to, že se má cesta opět zkřížila s cestou jedné pro mě výjimečné osoby. Známe se už aspoň šest let, ovšem poslední tři roky jsme o sebe zavadili jen jednou a sotva jsme se pozdravili. Naše životy plynuly dál svým vlastním způsobem, bez jakýchkoliv zpráv jsme se protloukali svými záležitostmi a nikdy by mě nenapadlo, že se znovu setkáme. Občas jsem si na něj vzpomněla, ale nic jsem za tím nehledala, prostě to byly jen vzpomínky, jakých máme mnoho. Jaká náhoda, když mě téměř před měsícem oslovil. Na ten upřímný úsměv a překvapení nikdy nezapomenu. Popravdě to nebylo jediné naše náhodné setkání. Naše cesty se totiž proplétají a rozplétají opakovaně, ale tentokrát po těch letech to bylo silnější, alespoň pro mou osobu. Byla jsem z toho tak v šoku, že se ve mně během týdne vystřídaly nejrůznější emoce, z nichž některé byly nesmyslné, třeba strach. Dokonce o tom píšu na blog, takže můžete vidět, jak hluboké dojmy ve mně toto znovushledání zanechalo.

A jaká je vlastně pointa tohoto článku? Asi žádnou nemá. Jen jsem chtěla vyjádřit své překvapení, údiv a radost nad tím, jaké náhody v našich životech existují. Nebo to nebyla náhoda? Ale osud? Nebo Boží záměr? Ať už tak, nebo tak, jsem ráda za naše setkání. Znovu jsem si připomněla, jak jsou různí lidé v našich životech důležití, jak nás posouvají dál a jak nám otevírají oči. Byl to ten nejnádhernější zážitek měsíce února. Díky za něj! :-) 

Markét

sobota 16. února 2019

Poslední ohlédnutí za Erasmem

února 16, 2019 1
Poslední ohlédnutí za Erasmem
Když se podívám, jaké je dnes datum, říkám si, že jsem tento článěk měla napsat už tak před měsícem a půl. Jak je vidět, lenivost občas vítězí, protože jsem domů dorazila již 20. prosince a příležitostí k otevření blogu bylo víc než dost. Teď ale konec výmluv, jde se psát!


Do Ruska jsem odletěla na konci srpna a strávila jsem tam necelé čtyři měsíce. Na Erasmus jsem se vždycky chtěla vydat. Podle mě je to skvělá příležitost, jak se zdokonalit v jazyce, ale také možnost navázat nová přátelství. V tuto chvíli jsem už pozvaná třeba do Maďarska nebo vím, že když do Moskvy zavítám znovu, nebudu tam úplným cizincem. Ovšem nebýt mých rodičů, kteří mi nedovolili z toho vycouvat, nikdy bych takhle daleko sama nevycestovala. 

O některých svých zážitcích jsem psala již v předešlých článcích, takže abych se neopakovala, zmíním jen ty nejlepší. Hned na první místo musím dát všechny zážitky se svými dvěma spolubydlícími. Obě byly úžasné, třebaže každá jinak. S Cristinou jsme podnikaly trochu šílenější výpravy po městě, hodně jsme se nasmály, zpívaly naši oblíbenou ruskou písničku a hledaly krasavčiki. Prostě by to vydalo na celou knihu zážitků. S Annou jsem trávila čas po kulturní stránce. Byly jsme spolu na baletu Labutí jezero, jak jinak, což byl jeden z těch nezapomenutelných zážitků umocněný tím, že to byl můj první balet. Dále jsem s ní navštívila Treťjakovskou galerii nebo Kreml. Za zmínku stojí i exkurze do rádia Stříbrný déšť a výlet s ochutnávkou kolomenské pastily. Mlsnota. 


Protože jsem zavítala i do slavného okna Evropy, do Petěrburgu, nabízí se tradiční otázka: je Petrohrad opravdu hezčí než Moskva? Nejčastější odpovědí je, že ano, ovšem to není moje odpověď. Netvrdím, že je Petrohrad ošklivý. Je to nádherné město, připomínající ty evropské. A možná v tom bude zakopaný pes. Moskva na mě působila daleko zajímavěji, nesourodě, umělecky, vyvolávala zvědavost a fascinaci. Takže souhlasím s mých bráchou, my jsme na straně Moskvy, třebaže v ní vládne uspěchanější a více stresující nálada.

Víte, Moskva je Moskva. Když tam přijedete, ohromí vás, vyrazí vám dech. Najednou se ocitnete na Rudém náměstí, které je velkolepé, vidíte Kreml, chrám Vasila Blaženého, GUM, stalinistické výškové budovy, Moskvu-řeku a parky. Pak najednou s úžasem zíráte směrem k Moskva-city, k moderním mrakodrapům, které do panoramata města vůbec nezapadají, ale díky tomu jsou tak výjimečné a krásné. Po pár týdnech, po měsíci, po dvou, přijde vystřízlivění. Dýchne na vás atmosféra velkoměsta a začnete se dusit. Stres, shon, všude lidi, každý kouká do mobilu, v metru sedí jen prázdná těla. Začnete to nenávidět a ucítíte potřebu před tím utéct. Když ale odjedete, začne se vám brzy stýskat a znovu zatoužíte nechat si Moskvou a její velkolepostí vyrazit dech, opět na ni zírat s jiskrami v očích. Takže jela bych tam znovu? Ano!  

 

Čtyři měsíce byla dost dlouhá doba. Ke konci jsem si přála, aby byly dny kratší. Poznala jsem nové kamarády, takže jsem tam nebyla úplně sama, ale není to ono, když všechny ty zážitky nemohu naplno sdílet s rodinou, třeba s bráchou, který tam před pár lety byl, nebo s nejlepšími přáteli, kteří na mě trpělivě čekali doma. Donutilo mě to k samostatnosti a hodně jsem se o sobě naučila. Stala jsem se komunikativnější a otevřenější. Méně se stresuji, na všechno mám dost času, žiju přítomností. Takže ničeho nelituji. Přemýšlíte o Erasmu? Určitě jeďte! Nebojte se, že vyrazíte do cizí země sami, vždy se tam najde někdo, kdo vám pomůže.


Našly by se věci, které bych vytkla, např. malou aktivitu ze strany buddy clubu, takže jsme se s ostatními zahraničními studenty moc nesetkali, ovšem chci, aby tento článek vyzněl pozitivně. Jsem šťastná, že jsem sebrala odvahu a jela jsem. Spousta lidí nemůže uvěřit, že jsem zrovna já vycestovala takhle daleko. Znají mě jako plachou a zakřiknutou dívku, která se bojí. Díky Moskvě taková už nejsem. Naučila jsem se tam žít. 

Ještě jednou - neváhejte a jeďte, splňte si své sny, žijte, nenechte si ujít příležitost. Slibuji, že litovat nebudete.

Markét

pondělí 10. prosince 2018

Čarovný duch Vánoc

prosince 10, 2018 1
Čarovný duch Vánoc
Plně si uvědomuji, že v tuto dobu je internet plný článků o Vánocích, takže vlastně nepřispívám ničím převratným, když napíšu i já něco na toto téma, ale na druhou stranu advent je čas, kdy bychom měli o smyslu vánočních svátků přemýšlet a ne se jen honit po obchodech. Dneska vám proto přiblížím, jak letos prožívám atmosféru nadcházejících svátků a díky čemu jsem se do ní ponořila až po uši.


Nikoho nepřekvapí skutečnost, že se můj letošní advent nese v duchu ruských svátků. Vánoční atmosféra v Moskvě je jiná, než na jakou jsme zvyklí v Evropě. O hlavním důvodu, proč tomu tak je, jsem psala v předešlém článku, tj. že Rusové vlastně Vánoce jako takové v prosinci neslaví. Neznamená to však, že tu nenajdete vánoční výzdobu, naopak ta je velkolepá, jak už je v Rusku zvykem. Na Rudém náměstí se nachází kluziště a tzv. novogodní trhy, nechybí ani spousta nazdobených stromečků a světýlek. Potkáte tam i Dědu Mráze s jeho společnicí Sněhurkou. Něco tomu ale chybí... Co by to tak mohlo být? Hmm... Už vím! Chybí tomu kouzlo křesťanských tradic.

Jde o to, že když se v Česku vydáte na adventní trhy, přivítá vás vůně svařáku a melodie českých koled. U nás v Ústí vyhrávají na náměstí každý den. V Moskvě na koledy nenarazíte a anglické vánoční pop písničky přeci jen koledy nejsou. Takže to mi tady chybí asi nejvíc. 

Stejně tak v kostele (katolickém) blížící se Vánoce nepociťuji. Kdyby nehořely svíce na adventním věnci a v kázání by se nezmiňoval příchod Ježíše Krista, těžko bych hledala náznak nadcházejících svátků. Možná je to ale jen tím, že cizojazyčným mešním písním nerozumím a jsem zvyklá na druhou atmosféru.

Zatím jsem zmínila jen samé nedostatky, tak jak mohu být vánočně naladěná? V první radě je to bílá peřina, pokrývající celé město. Sníh má na mě hodně silný účinek. Vždyť o bílých Vánocích sní malí i velcí. Všechno vypadá klidně a spokojeně. Druhou příčinou, proč se už nemůžu dočkat na Ježíška, je můj návrat domů. Odletám už příští týden, abych svátky oslavila s rodinou, proto spolu s dny do Vánoc odčítam i dny do odletu. Takže se netěším jen na Štědrý den, ale především na rodiče a sourozence, ostatní příslušníky své obří rodiny a na své milé přátele.

Jak se dostat do sváteční nálady 

A na závěr, abych se jen nevykecávala, jsem si připravila pár bodů, jak na sebe nechat dýchnout vánoční atmosféru.

1. Vánoční koledy a písničky - protože hudba je jedna z věcí, které ovlivňují náladu nejvíce.

2. Vánoční filmy - protože jsou většinou oddechové a nemusíte u nich nad ničím přemýšlet.

3. Advent trhy - protože se můžete zahřát svařákem a načerpat inspiraci na dárky.

4. Adventní koncerty - protože poslech hudby naživo dělá divy v našich srdcích.

5. Vánoční vyrábění - protože ručně vyrobené dárky vyvolávají největší radost.

Prosím vás, hlavně nelezte do nákupních center, protože ty ve vás probudí akorát tak stres a shon. O tom přeci Vánoce nejsou. Jejich kouzlo spočívá v klidu a radosti, v čase stráveném s rodinou a v kráse daru, že je můžeme oslavovat.

To je pro dnešek vše. V následujícím článku zhodnotím a shrnu svůj pobyt v Moskvě, takže se máte určitě na co těšit, protože už teď mohu prozradit, že to nebude jen samá chvála.

Markét 

pátek 30. listopadu 2018

Vánoční tradice v Česku a v Rusku

listopadu 30, 2018 1
Vánoční tradice v Česku a v Rusku
Protože se nám blíží advent a doba vánoční, rozhodla jsem se napsat pár slov na toto téma. Ne všichni totiž vědí, jak se slaví Vánoce v Rusku, respektive Nový rok, a jak se jejich oslavy liší od našich. Nečekejte však žádný podrobný text o ruských tradicích, vypíchnu jen základní rozdíly. Tak jdeme na to!

Proč slavíme v různé dny?

Už v úvodu zmiňuju, že v Rusku oslavují na Nový rok, tedy zdobí stromeček a dávají si dárky. Proč? Hlavní příčina je spojená s ruskou historií. V roce 1929 bylo slavení Vánoc na několik let zakázáno, a když vláda rozhodla vánoční tradice lidem vrátit, přenesly se na Nový rok, aby byly méně spojené s křesťanským svátkem Narození Páně. Neboli za vším hledejte politiku. To však neznamená, že v Rusku Vánoce nemají. Protože se však ruská pravoslavná církev řídí podle juliánského kalendáře, připadají církevní svátky na 7. leden, které už však neslaví všichni lidé. 

Děda Mráz 

Další významný rozdíl spočívá v osobě, která přináší dárky. V našich koutech je to milý Ježíšek (kromě Česka a Slovenska je tato tradice živá i například v Polsku, v Maďarsku či v Rakousku a dalších zemích; bohužel ho postupně začíná vytlačovat Santa Claus). V Rusku mají Dědu Mráze, jemuž pomáhá krásná Sněhurka, jeho vnučka a společnice na cestách. Zajímavostí je, že byla vymodelovená ze sněhu a pak jí byl vdechnut život. Obě postavy mají i svůj domov - Děda Mráz sídlí ve Velikém Usťjugu ve Vologodské oblasti, Sněhurka má svůj Dřevěný dům v městě Kostroma, který se nachází asi 300 km od Moskvy. Můžete je tak reálně navštívit.

S Dědou Mrázem je spojena ještě jedna zajímavost. Ne vždy nosil dárky on. Před mnoha lety to byl také Ježíšek, ale protože pak přišli zlí páni soudruzi a rozhodli, že Vánoce zruší, připsali tuto roli Dědu Mrázovi. Náboženství v té době nemělo své místo, a tak vznikla nová tradice. Podle mě pořad lepší než tahat všude Santu.

Spojení silvestrovských tradic s Vánoci

Řekla bych, že v tomto bodě jsou Rusové trochu ochuzeni. Je přeci skvělé slavit Štědrý den a pak ještě Silvestr. Na Vánocích je totiž krásné, že je trávíme v rodinném kruhu, kdežto na Silvestra to můžeme rozjet s přáteli. Na druhou stranu - kdo chce slavit, důvod si najde. Mně by se teda nelíbilo slavit Štědrý den i Nový rok v jednom, ale třeba to má i své výhody. To by mi museli objasnit sami Rusové, protože já si to nedokážu představit. 

Tak to by byly zásadní rozdíly mezi našimi a ruskými svátky. Samozřejmě, že najdeme i  mnoho společného, jako jsou již zmiňované dárky pod ozdobeným stromečkem, pak vánoční besídky pro děti, vánoční písně, i když myslím, že koledy jako takové zde tak populární nejsou (opět zásah ideologie), a všudepřítomný vánoční shon. Jak je to v Rusku s cukrovím, popravdě netuším.

Pokud byste věděli ještě o nějakém rozdíle, napište mi ho do komentáře. Ode mě je to zatím vše. Mějte se krásně a užívejte si advent! 

Markét