Dívka s perlou - blog pro všechny milovníky života

pondělí 10. prosince 2018

Čarovný duch Vánoc

prosince 10, 2018 1
Čarovný duch Vánoc
Plně si uvědomuji, že v tuto dobu je internet plný článků o Vánocích, takže vlastně nepřispívám ničím převratným, když napíšu i já něco na toto téma, ale na druhou stranu advent je čas, kdy bychom měli o smyslu vánočních svátků přemýšlet a ne se jen honit po obchodech. Dneska vám proto přiblížím, jak letos prožívám atmosféru nadcházejících svátků a díky čemu jsem se do ní ponořila až po uši.


Nikoho nepřekvapí skutečnost, že se můj letošní advent nese v duchu ruských svátků. Vánoční atmosféra v Moskvě je jiná, než na jakou jsme zvyklí v Evropě. O hlavním důvodu, proč tomu tak je, jsem psala v předešlém článku, tj. že Rusové vlastně Vánoce jako takové v prosinci neslaví. Neznamená to však, že tu nenajdete vánoční výzdobu, naopak ta je velkolepá, jak už je v Rusku zvykem. Na Rudém náměstí se nachází kluziště a tzv. novogodní trhy, nechybí ani spousta nazdobených stromečků a světýlek. Potkáte tam i Dědu Mráze s jeho společnicí Sněhurkou. Něco tomu ale chybí... Co by to tak mohlo být? Hmm... Už vím! Chybí tomu kouzlo křesťanských tradic.

Jde o to, že když se v Česku vydáte na adventní trhy, přivítá vás vůně svařáku a melodie českých koled. U nás v Ústí vyhrávají na náměstí každý den. V Moskvě na koledy nenarazíte a anglické vánoční pop písničky přeci jen koledy nejsou. Takže to mi tady chybí asi nejvíc. 

Stejně tak v kostele (katolickém) blížící se Vánoce nepociťuji. Kdyby nehořely svíce na adventním věnci a v kázání by se nezmiňoval příchod Ježíše Krista, těžko bych hledala náznak nadcházejících svátků. Možná je to ale jen tím, že cizojazyčným mešním písním nerozumím a jsem zvyklá na druhou atmosféru.

Zatím jsem zmínila jen samé nedostatky, tak jak mohu být vánočně naladěná? V první radě je to bílá peřina, pokrývající celé město. Sníh má na mě hodně silný účinek. Vždyť o bílých Vánocích sní malí i velcí. Všechno vypadá klidně a spokojeně. Druhou příčinou, proč se už nemůžu dočkat na Ježíška, je můj návrat domů. Odletám už příští týden, abych svátky oslavila s rodinou, proto spolu s dny do Vánoc odčítam i dny do odletu. Takže se netěším jen na Štědrý den, ale především na rodiče a sourozence, ostatní příslušníky své obří rodiny a na své milé přátele.

Jak se dostat do sváteční nálady 

A na závěr, abych se jen nevykecávala, jsem si připravila pár bodů, jak na sebe nechat dýchnout vánoční atmosféru.

1. Vánoční koledy a písničky - protože hudba je jedna z věcí, které ovlivňují náladu nejvíce.

2. Vánoční filmy - protože jsou většinou oddechové a nemusíte u nich nad ničím přemýšlet.

3. Advent trhy - protože se můžete zahřát svařákem a načerpat inspiraci na dárky.

4. Adventní koncerty - protože poslech hudby naživo dělá divy v našich srdcích.

5. Vánoční vyrábění - protože ručně vyrobené dárky vyvolávají největší radost.

Prosím vás, hlavně nelezte do nákupních center, protože ty ve vás probudí akorát tak stres a shon. O tom přeci Vánoce nejsou. Jejich kouzlo spočívá v klidu a radosti, v čase stráveném s rodinou a v kráse daru, že je můžeme oslavovat.

To je pro dnešek vše. V následujícím článku zhodnotím a shrnu svůj pobyt v Moskvě, takže se máte určitě na co těšit, protože už teď mohu prozradit, že to nebude jen samá chvála.

Markét 

pátek 30. listopadu 2018

Vánoční tradice v Česku a v Rusku

listopadu 30, 2018 1
Vánoční tradice v Česku a v Rusku
Protože se nám blíží advent a doba vánoční, rozhodla jsem se napsat pár slov na toto téma. Ne všichni totiž vědí, jak se slaví Vánoce v Rusku, respektive Nový rok, a jak se jejich oslavy liší od našich. Nečekejte však žádný podrobný text o ruských tradicích, vypíchnu jen základní rozdíly. Tak jdeme na to!

Proč slavíme v různé dny?

Už v úvodu zmiňuju, že v Rusku oslavují na Nový rok, tedy zdobí stromeček a dávají si dárky. Proč? Hlavní příčina je spojená s ruskou historií. V roce 1929 bylo slavení Vánoc na několik let zakázáno, a když vláda rozhodla vánoční tradice lidem vrátit, přenesly se na Nový rok, aby byly méně spojené s křesťanským svátkem Narození Páně. Neboli za vším hledejte politiku. To však neznamená, že v Rusku Vánoce nemají. Protože se však ruská pravoslavná církev řídí podle juliánského kalendáře, připadají církevní svátky na 7. leden, které už však neslaví všichni lidé. 

Děda Mráz 

Další významný rozdíl spočívá v osobě, která přináší dárky. V našich koutech je to milý Ježíšek (kromě Česka a Slovenska je tato tradice živá i například v Polsku, v Maďarsku či v Rakousku a dalších zemích; bohužel ho postupně začíná vytlačovat Santa Claus). V Rusku mají Dědu Mráze, jemuž pomáhá krásná Sněhurka, jeho vnučka a společnice na cestách. Zajímavostí je, že byla vymodelovená ze sněhu a pak jí byl vdechnut život. Obě postavy mají i svůj domov - Děda Mráz sídlí ve Velikém Usťjugu ve Vologodské oblasti, Sněhurka má svůj Dřevěný dům v městě Kostroma, který se nachází asi 300 km od Moskvy. Můžete je tak reálně navštívit.

S Dědou Mrázem je spojena ještě jedna zajímavost. Ne vždy nosil dárky on. Před mnoha lety to byl také Ježíšek, ale protože pak přišli zlí páni soudruzi a rozhodli, že Vánoce zruší, připsali tuto roli Dědu Mrázovi. Náboženství v té době nemělo své místo, a tak vznikla nová tradice. Podle mě pořad lepší než tahat všude Santu.

Spojení silvestrovských tradic s Vánoci

Řekla bych, že v tomto bodě jsou Rusové trochu ochuzeni. Je přeci skvělé slavit Štědrý den a pak ještě Silvestr. Na Vánocích je totiž krásné, že je trávíme v rodinném kruhu, kdežto na Silvestra to můžeme rozjet s přáteli. Na druhou stranu - kdo chce slavit, důvod si najde. Mně by se teda nelíbilo slavit Štědrý den i Nový rok v jednom, ale třeba to má i své výhody. To by mi museli objasnit sami Rusové, protože já si to nedokážu představit. 

Tak to by byly zásadní rozdíly mezi našimi a ruskými svátky. Samozřejmě, že najdeme i  mnoho společného, jako jsou již zmiňované dárky pod ozdobeným stromečkem, pak vánoční besídky pro děti, vánoční písně, i když myslím, že koledy jako takové zde tak populární nejsou (opět zásah ideologie), a všudepřítomný vánoční shon. Jak je to v Rusku s cukrovím, popravdě netuším.

Pokud byste věděli ještě o nějakém rozdíle, napište mi ho do komentáře. Ode mě je to zatím vše. Mějte se krásně a užívejte si advent! 

Markét

sobota 17. listopadu 2018

Naučte se snít

listopadu 17, 2018 1
Naučte se snít
Tak se po nějaké době zase vracím k pravidelnému blogování. Po sérii článků zaměřených na můj pobyt v Rusku obracím pozornost na téma motivace a seberozvoje. V posledních několika dnech jsem se dostala do kontaktu s osobou, která mi připomíná mé mladší já. Nebudu nikoho jmenovat, zůstaneme u anonymity. A právě díky ní jsem si uvědomila, jak moc je potřeba podpora a ujištění, že nejsme sami, že každý má nějaký svůj příběh. 


PŘEČTĚTE SI TAKÉ


Pořad zastávám názor, že abychom zlepšili svůj život, musíme se pro to rozhodnout a něco pro to udělat. Zadarmo nic nedostaneme. Někdy je ale potřeba vidět, že někdo před námi to už dokázal; vidět, že vykročit na cestu za svými sny není nemožné. Jenže co když nám ty sny chybí? Co když nemáme žádný vytyčený cíl? Ne. My je jen nevidíme. Věřte mi, že někde uvnitř každého z nás jsou ukryta velká i malá přání, jež čekají, až je objevíme. Někdy jen stačí mluvit s druhými, někdy musíme vynaložit větší úsilí, abychom se do sebe ponořili a všechny ty sny vylovili. Bez nich bychom se neposunuli, protože každá cesta potřebuje cíl, třebaže se v průběhu putování může měnit. To nám dokazuje citát Paula Coelha, který tak ráda připomínám: „Rozhodnutí je jenom začátek něčeho. Jakmile se člověk rozhodne, pohrouží se ve skutečnosti do mocného proudu a ten ho unáší na místo, na které v okamžiku rozhodování vůbec nepomyslel.“

A tak vás prosím, moji milí čtenáři, objevujte svoje sny. Sněte s otevřenýma i zavřenýma očima, ve dne i v noci. Nebojte se dát šanci i těm nejmenším a nejtajnějším tužbám. Nebojte se neúspěchu ani úspěchu. Chopte se každé příležitosti a udělejte svůj život šťastnější a zajímavější. Pokud změníte něco nyní, vaše budoucí já vám poděkuje a vrátí vám to stonásobně. 

Vím, že podobnými články je v dnešní době internet doslova přesycen, ale pokud moje slova pomohou byť jedinému člověku, vím, že mají smysl, a psát je nepřestanu. To jen taková poznámka na závěr. Přeju vám tedy pevné nervy při objevování a plnění svých snů! Mějte se krásně a nezapomínejte na pozitivní přístup!

Markét 

pondělí 12. listopadu 2018

Moje cestování po Rusku

listopadu 12, 2018 0
Moje cestování po Rusku
Jsou to už dva týdny, co jsme na dva dny opustili Moskvu a vydali se prozkoumat Vladimirskou oblast. Během tak krátké doby nelze zjistit, jaký tam lidé vedou život, ale maličký obrázek jsme si udělali. Život je tam oproti Moskvě klidnější a někteří by dodali, že je i nudnější. Však každý preferuje něco jiného. Mně se tam líbilo. Bylo příjemné opustit na chvíli vír velkoměsta a odpočinout si od každodenního shonu. Takže... I tohle je Rusko!


Ruský jazyk na univerzitě studuju již třetím rokem a za tu dobu jsem se o ruské kultuře a historii dozvěděla mnohé. Na Erasmus jsem se vydala právě do Moskvy jednak kvůli jazykovému prostředí, protože kde jinde se naučíte lépe jazyk než v místě, kde ho užívají ke každodenní komunikaci? A jednak proto, že jsem se těšila, že konečně poznám místa, kde se psala historie. A to je nejen Moskva, ale i Petrohrad nebo právě Vladimir a Suzdal. A věřte mi, že opustit na pár dní Moskvu je balzám na duši. O těch důvodech jsem se myslím zmiňovala v předešlém článku. Velkoměsto vás zkratka po nějaké době začne vyčerpávat.

Vladmir a Suzdal

Takže. Na dvoudenní exkurzi jsme se vydali ráno v pátek 26. října. Nutno říct, že vstávání bylo poněkud náročnější, ale stálo to za to! Do Vladimiru jsme dorazili v době oběda. Všechno jídlo bylo zahrnuto v ceně, stejně tak doprava, ubytování i doprovodný program. Po obědě jsme navštívili historické památky města, tedy především pravoslavné chrámy, a muzeum s interaktivním programem. Vyzkoušeli jsme si, jak se bavila šlechta v 18. století - tancovali jsme, hráli jsme hry a bylo nám objasněno, k čemu všemu dámy využívaly své vějíře. Pak už nastal čas zamířit do sousedního Suzdalu, kde jsme se ubytovali v nádherném hotelu.


Druhý den byla na programu keramická dílna. To bylo něco pro mě! Na hrnčířském kruhu jsme si vyzkoušeli vytvořit vlastní misky, vázičky, džbánky či talířky. Zkrátka co kdo chtěl. Myslím si, že to byla nejúspěšnější část exkurze. Všichni jsme si to užili. Poté přišla na řadu prohlídka typické ruské vesnice s dřevěnými domky a kostelíky. Bylo zajímavé vidět, jak žili lidé v minulosti. Zvlášť, když máte průvodce, který je nadšený, že potkal někoho z Česka a z Maďarska (moje spolubydlící je Maďarka) a svou pozornost upíná především na vás. S ním jsme zavítali i do suzdalského kremlu a jednoho z klášterů, protože Suzdal je město pravoslavných církevních staveb. Dokonce mi prozradil informaci navíc, že v tomto klášteře za druhé světové války pobýval půl roku dokonce i náš prezident Ludvík Svoboda. Ano, „specialno dlja vas”. Bylo to od něj milé. Po vyčerpávající prohlídce historických míst se nám naskytla příležitost porozhlédnout se po místním trhu, kde jsem si koupila nádherné hřejivé rukavice. A pak už následoval jen pozdní oběd a návrat do hlavního města. Jaké překvapeni, když jsme dorazili do Moskvy! První sníh!


Takže to bylo moje putování za Moskvu. Ale nebylo jediné. Stihla jsem navštívit už i Petrohrad.

Carské město Sankt Petěrburg

Do Petěrburgu jsem se vydala s rumunskou spolužačkou na začátku listopadu a strávily jsme tam celkem pět dní. Kde začít? Tenhle výlet jsme si organizovaly samy. Původně s námi chtěli jet učitelé, ale protože vázla domluva, rozhodly jsme se s Alexií na nic nečekat a jet, dokud je ještě rozumné počasí. A nutno říct, že jsme měly opravdu štěstí. Petrohrad je znám svými deštivými dny, ale nám kromě jednoho dne svítilo slunce!


Své dobrodružství jsme začaly desetihodinovou noční cestou autobusem. To je tak, když se snažíte ušetřit na dopravě, ale nebylo to tak hrozné! Přežily jsme. Nechci vás zatěžovat kdejakymi podrobnostmi, to by vydalo pomalu na několik kapitol cestopisné knihy. Zkrátka, po příjezdu jsme si odložily zavazadla v hostelu, kde se naskytl maličký problém s ubytováním, ale vyřešil se velmi rychle a paní na recepci byla moc milá. Pak jsme se procházely po městě, tedy především po Něvském prospektu, navštívily jsme nejvýznamější pravoslavné chrámy a nábřeží řeky Něvy. Večer jsme se pak vydaly na noční exkurzi po Pitěru, díky níž jsme viděly zvedat se mosty. Zážitek!


Druhý den jsme zamířily do Ermitáže. Ta atmosféra byla nezapomenutelná! Ano, je to místo plné umění, ale pokud o něm nic nevíte, je naprosto nezajímavé. Zato ten interiér! Byla jsem jím očarována, protože krásnější podlahy a stěny a stropy jsem snad v životě neviděla. Po Ermitáži následovala prohlídka Puškinova bytu, v němž po neúspěšném duelu prohrál i boj se smrtí, a vyhlídka na Isakijevském chrámu, odkud máte Petrohrad jako na dlani.


Na další den, na sobotu, jsme si naplánovaly cestu do Carského sela, kde se učil již zmiňovaný Puškin. Absolvovaly jsme tam prohlídku Jekatěrinského paláce, který mě tak nenadchl jako Ermitáž. K večeru jsme se pak sešly s ruskými kamarády, kteří nám ukázali ostrov Nové Holandsko.


V neděli naše kroky vedly do Petropavlovské pevnosti, odkud je krásný výhled na řeku Něvu a kde jsme stihly vojenskou přehlídku ke Dni jednoty. Petropavlovská pevnost je místo plné muzeí, a když jsme ji opouštěly, měly jsme kultury plné zuby.


Následoval náš poslední den, kdy jsme se už jen pomalu procházely, nakoupily nějaké ty suvenýry a čekaly na odjezd nočního vlaku. Abychom si to čekání zkrátily, navštívily jsme Mramorový palác, kde se nacházela výstava moderního umění, a kino. Vybraly jsme si dětský film Smallfoot. A pak už hurá na nádraží a zpět do Moskvy. Byla to moje první cesta lůžkovým vlakem a nebylo to nejhorší.


Víte, lidé často srovnávají Moskvu a Petrohrad. Většina z nich se shodne na tom, že Petrohrad je hezčí. Já si myslím, že se úplně srovnávat nedají. Každé město má něco, i když je pravda, že v Petrohradě na vás dýchne úplně jiná atmosféra, lidé jsou milejší a tolik nespěchají. A metro? Má méně linek, ale přeplněné je stejně jako v Moskvě.

Tímto končím svůj článek o cestování po Rusku. Samozřejmě, že by mohl pokračovat a že bych vám mohla vyprávět další podrobnosti, ale jak říkám, to by vydalo pomalu na celou knihu, takže pokud někoho něco zajímá, nebojte se mě zeptat v komentářích. Ráda vám všechny otázky zodpovím.

Mějte se krásně!

Markéta, dívka s perlou

neděle 28. října 2018

Zlatý teplý podzim v Moskvě

října 28, 2018 1
Zlatý teplý podzim v Moskvě
Milí čtenáři,
v Moskvě trávím již dva měsíce a zážitků mám plno. Dlouho jsem se neozvala, protože jsem si užívala babí léto - slunce, teplo a nádherné barvy. Nevím, jestli se mi podaří zmínit všechno, co se mi honí hlavou a co mám na srdci, ale pokusím se o to. A taky se budu snažit připravit několik samostatných článků, např. o moskevské zoo, o ubytování, o metru nebo o návštěvě měst Vladimir a Suzdal.
Poslední článek končím slovy, že si mě Moskva získala, že jsem se do ní zamilovala. Ano, Moskva je zajímavé město plné překvapivých míst a okamžiků. Líbí se mi na ní, že je plná kontrastů. Na jedné straně se do výšky tyčí zlaté kopule pravoslavných chrámů a klášterů, na druhé straně se mraků dotýká moderní Moskva city. Líbí se mi, že poznávám místa spojená s historií a kulturou. Procházet se po místech, kde se před mnoha lety procházeli takové osobnosti jako Puškin, Tolstoj nebo Bulgakov, je prostě zážitek! Vidět místa, o kterých jsem se doposud jen učila a vídala jsem je jen na obrázcích nebo v televizi, je jako splněný sen. Jenže...

Ano, i mé vyprávění má své ale. Po několika týdnech, po měsíci, vystřízlivíte. Tím, však nechci říct, že by se mi Moskva nelíbila, a předchozí věty chci popřít, ne. Jen jsem už z Moskvy unavená. Není to Moskvou jako takovou, ale velkoměstem. Jsem holka z vesnice, kde stačí udělat pár kroků a ocitnu se v přírodě, v níž jsem sama se sebou. Mám tam klid na přemýšlení, mohu tam čerpat novou energii a inspiraci, lehnout si na louku a snít. Ale tady? Parky nikdy nenahradí volnou přírodu, ať už jsou sebevíc dechberoucí. V parku nejste sami, zvlášť ve velkém městě, kde žije daleko víc aktivních důchodců než na maloměstě, takže se ani dopoledne nebo ráno nemůže stát, abyste byli jediní, kdo dostal nápad projít se lesoparkem. Ano, chybí mi příroda a... samota. Lidé jsou všude, na každém kroku někoho potkáte, ale to je v každém větším městě, a tak mě to nepřekvapuje, jen jsem z toho unavená a těším se dlouhé procházky s naší Hančou.
Ale nejsem nešťastná, v Moskvě se mi stále líbí, i když konečně nadešlo dlouho očekávané deštivé počasí a včera dokonce sněžilo, což znamená čas na galerie a muzea. Dokud bylo hezky, navštěvovali jsme parky, procházeli se po ulicích, obdivovali večerní Moskvu a nastavovali svou tvář slunci. Se spolubydlícími jsme si užily krásné slunečné dny. Pořad je co dělat, nenudíme se, a když nemám náladu na lidi, kreslím nebo se snažím psát poezii. Je to můj únik ze světa stresu do říše klidu a fantazie.
Tak se mějte také krásně a nezapomínejte, že je úplně normální, že ne každý den je prozářený slunečními paprsky, důležité je věřit, že se slunce znovu objeví a přinese radost. 
Markéta