Dívka s perlou - blog pro všechny milovníky života

neděle 22. července 2018

Tohle musíš zkusit!

července 22, 2018 0
Tohle musíš zkusit!
Dneska se nechte motivovat a inspirovat zároveň. Ráda bych vám představila skvělou knihu od Elise De Rijck. Nese stejný název jako tento článek, tedy Tohle musíš zkusit! 500 věcí, které udělají tvůj život zajímavějším. 

Jedná se o seznam 500 úkolů a cílů, které jsou někdy krapet šílené, jindy běžné nebo inspirativní. Je to zkrátka všehochuť. Některé položky se dají zvládnout během zlomku minuty, že se prostě rozhodnete a uděláte to, jiné vyžadují plánování, dokonce mezi nimi naleznete úkoly na celý život, jako např. mít se rád. A které jsou mé oblíbené? Za zmínku stojí cíl 310. Potkej se s Yettim nebo lochnesskou příšerou nebo 79. Zůstaň celý den v posteli. Mně se líbí ale i cíle jako zajdi si do letního kina, vhoď minci do kašny, proleť se balónem atd. 
Protože v seznamu najdete úkoly, které zaberou více času, splnit všechny je běh na dlouhou trať. Abyste viděli, jak postupujete, kniha obsahuje stránky s políčky, které si můžete postupně vybarvovat. 
Dále oceňuji, že si můžete připsat i seznam vlastních cílů, pro které je vyhrazeno místo na konci knihy. I já jsem si už některé zapsala.

Moje velké cíle

Jsou asi 4 velké cíle, kterých chci dosáhnout a za nimiž si půjdu. Každý má v životě něco, po čem touží, a je to tak správné. Tohle je můj seznam:

1. Koupit si MINI Coopra
Když jsem tohle auto viděla poprvé, řekla jsem si: "To musím mít!" a od té doby mě můj sen neopustil. Udělám cokoliv pro to, abych se posadila za jeho volant. S tím souvisí i mezní cíl a to začít aktivně řídit auto. Řidičák mám už dva a půl roku a využila jsem ho od té doby tak pětkrát. Jo, stydím se, máte pravdu, že je to ostuda, ale sbírám odvahu a bude ze mě výborná řidička. Protože k čemu by mi jinak bylo milované MINI? 

2. Dosáhnout úspěchu s novým připravovaným ig projektem
Blogování neskutečně miluju a mrzí mě, že mu věnuju tak málo času. Už od malička vymýšlím různé projekty a hledám něco, co by mělo smysl a co by něco dalo i druhým lidem. Blog píšu pro sebe, ale i pro vás. Snažím se vás motivovat a inspirovat a já si tím naoplátku třídím myšlenky a zaznamenávám vzpomínky. Můj instagramový projekt bude spojovat lidi, kteří mají rádi naši malebnou zemi, bude ukazovat její krásy, známá i neznámá místa. Více vám napíšu v samostatném článku, až projekt spustím, a budu ráda, když ho podpoříte.

3. Naučit se jezdit na koni
V životě jsem chtěla umět hodně věcí - např. střílet z luku, hrát na housle nebo šít na šicím stroji. Jízda na koni těm věcem vždycky vévodila. Koně jsou nádherná zvířata a nikdy mě nepřestanou fascinovat a zajímat. Jen jsem v dětství neměla tolik příležitostí se k nim dostat, o to víc si vychutnávám každý okamžik v jejich přítomnosti. Některé holky jezdily a jezdí na koňské tábory a ani nevíte, jak jsem jim to vždy záviděla, protože naši o tom nechtěli ani slyšet. Ne proto, že by mi odpírali splnit si sen, ale proto, že jsme si to tehdy nemohli finančně dovolit. Tím víc to ve mně ten sen živilo, a teď když už jsem dospělá, se mi otevírá více možností, takže koníci, těšte se na mě!

4. Dát životu směr a být šťastná
Myslím si, že hledání smyslu života je úkol celoživotní. Jde o to najít tu správnou cestu a po ní se vydat, překonávat překážky a vychutnávat si odpočinková místa, zkrátka dát životu nějaký směr a vědět, co očekáváme. A když to zjistíme, naplní nás pocit štěstí a uspokojení. Je to ten typ cíle, který má každý z nás, a já nevidím důvod, proč se o něj nepodělit a nepřipomenout ho. Jde o náš žebříček hodnot.

Zaujala vás kniha Tohle musíš zkusit? Pořídili byste si ji?
Jaké máte cíle, sny a přání vy?

středa 11. července 2018

Výletování na Krétě

července 11, 2018 0
Výletování na Krétě
V minulém článku jsem psala o dovolené na Krétě v širším pojetí, tentokrát se zaměřím na tři výlety, které jsme za týdenní pobyt stihli. Je mi sice trochu líto, že jsme nenavštívili více míst, protože jsem si jich v průvodci našla mnohem více, ale šest dní je šest dní, a když k tomu máte all inclusive, omezí se vám i čas během dne. Pozitivní na tom je, že mám aspoň o důvod víc se na Krétu vrátit.

Heraklion

Naší první výletní zastávkou bylo hlavní město Kréty, Heraklion. Navštívili jsme ho ve čtvrtek 21. června. V průvodci jsem si zaškrtla zajímavá místa, která jsem ve městě chtěla navštívit, a když jsem se koukla na mapku, řekla jsem si, že to půjde stihnou za dopoledne, že historické centrum není tak velké. Jenže když jsme tam přijeli, zjitila jsem, že jsem zapomněla průvodce a že měřítko zmíněné mapky neodpovídá. Nejspíš zapomněli připsat jednu nulu - 1 cm nemohl být 150 m. 

Když jsme dorazili na autobusové nádraží, vydali jsme se hned do přístavu, kterému dominuje benátská pevnost. Protože jsme do Heraklionu dorazili zavčas, nepotkávali jsme příliš turistů. Prošli jsme se po přístavní hrázi a prozkoumali pevnost. Vstupné pro dospělou osobu bylo 2 eura, ale  jako student jsem šla zadarmo. Však o studentském vstupném vám ještě povyprávím. Pevnost se mi líbila. V přízemí se nacházely místnosti s archeologickými předměty a informační tabule, které byly v řečtině a v angličtině, takže jsem je nečetla. Co mě však zaujalo, byl výhled z vrcholu pevnosti. Přístav jako na dlani a nad hlavami nám létalo jedno letadlo za druhým.
Z přístavu jsme se přesunuli do centra, kde jsme měli v plánu navštívit archeologické muzeum, prohlédnout si tři kostely a podívat se na kašny. Kvůli chybě v měřítku nás procházka po hrázi stála více času, než jsme plánovali, takže jsme si zbytek města nestihli vychutnat. Jeden kostel jsme zběžně omrkli a kolem jedné kašny jsme také prošli. Spěchali jsme do muzea, kde mě ale na pokladně naštvali tak, že jsem si prohlídku exponátů nedokázala dostatečně vychutnat, a zkazilo mi to celý výlet. 

O Herakliu se říká, že jako historické město hodně lidí zklame, že v něm toho není moc k vidění. Já nesouhlasím. Heraklion se mi moc líbil a bylo mi líto, že jsme toho z něj neviděli více. To je prostě daň za pohodlí all inclusive. Nejvíce mě mrzí, že jsme se nedostali na hradby, protože vstup na ně se neplatí, což je v dnešní době rarita.

Vykopávky v Málii

O dva dny později, 23. června, naše další kroky vedly do Málie. Knossos jsme nestihli, proto jsme se rozhodli navštívit jiné vykopávky, které byly k hotelu blíže. Vyrazili jsme hned po snídani, abychom si užili atmosféru v tichosti bez proplítání se mezi jinými turisty. Vstup nás stál 6 euro každého. Bohužel nebylo možné zakoupit si studentký lístek. 

Vykopávky byly prostě a jednoduše vykopávky. Nemůžete od toho očekávat nic velkého, přesto si myslím, že každý, kdo se chystá na Krétu, by měl nějaké navštívit. Přeci jen je to kolébka řecké civilizace. Tentokrát jsem si dokonce i přečetla jeden z panelů a dozvěděla jsem se, že tento komplex byl ve své době nejvýznamnější. Nakonec ale vyhořel. V areálu se nacházejí rovněž obrovské vázy (viz obrázek), které se mi z výletu líbily nejvíc. A taky ten pohled na mohutné hory.

Když jsme se vraceli, přijeli dva plné autobusy turistů. Myslím, že my jsme to s časem vychytali lépe. Dokonce nám zbyla i chvíle, abychom se zašli podívat na neklidné moře, než nám jel spoj zpět k hotelu. 

Cretaquarium

Naším třetím výletem byla výprava do Cretaquaira, které se nachází v areálu bývalé americké základny. Je to velký prostor, kde naleznete i dinopark, ale také chátrající domy. Za mě bylo Cretaquarium úplně nejvíc nejlepší výlet. Dostali jsme sudentské vstupné, byla tam wifi (eduroam), ale hlavně české popisky. Dokonce byla možnost zaplatit si českého audioprůvodce. Snad jediné místo, kde jsem na Krétě zažila češtinu, když nepočítám české turisty. 

Co víc vám k akváriu říct? Byly tam ryby. Překvapivě hodně ryb. Některé byly barevné, jiné se více přizpůsobovaly svému prostředí. Dokonce jsem našla Nema! Ale kromě toho za sklem plavali žraloci nebo želvy. A co takové medúzy? Nikdy nepřestanu žasnout nad jejich elegancí. Kromě nich jsme viděli i mořské hvězdice, chobotnici či kraby a jiné korýše (doufám, že to píšu správně, nejsem zoolog). Prostě místo, které stojí za to navštívit.

Postřehy z výletů

Protože je Kréta ostrov (překvapivě), většina lidí se na ni vydá letecky, na což myslí i místní obyvatelé a na každém rohu narazíte na půjčovnu aut. Ale kdo se rozhodne vyrazit mezi Řeky, je blázen. Řekněme, že jejich způsob řízení je udivující. My jsme zvolili jiný způsob dopravy a to autobus. I tady na turity myslí. V každém voze jede kromě řidiče i "průvodčí", který prodává jízdenky a hlásí názvy jednotlivých zastávek. Pravda je, že autem bychom se dostali na některá místa rychleji a asi bychom toho i více viděli, ale na druhou stranu jsme se jeli primárně válet k vodě a ne trávit čas na cestách. S autobusy jsme byli spokojení, jen jednou nám zapomněl zastavit, takže jsme vystupovali o zastávku dál, ale nebyl to až tak velký kus cesty navíc. Naštěstí. A díky autobusům jsme poznali Krétu z jiné stránky.

Co ale nechápu, je, že na každém rohu narazíte na obchod s kožichy. Na Krétě? Kde je teplo? To jako vážně? říkala jsem si. Asi to nějaký svůj důvod má, nepátrala jsem po něm, ale zaujalo mě to. Takže to je postřeh číslo dva.

Slíbila jsem vám, že se ještě zmíním o studentských slevách. V průvodích se běžně uvádí, že studenti s platným průkazem mají vstup do stítních muzeí a na vykopávky zadarmo. Není to tak úplně pravda. Pokud budete cestovat s ISIC kartou, bude vám téměř k ničemu, protože jsme se dozvěděli, že je řecká vláda neuznává. Tím mě hodně naštvali, dokonce jsem napsala i archeologickému muzeu stížnost. Odepsali, že se omlouvají, ale věci se takhle prostě mají. Ovšem nechápu, jakou jinou kartu bych měla, když ISIC už ve svém názvu má, že je mezinárodní, tak bych očekávala, že ho budou v zahraničí akceptovat. 

To je k cetování po Krétě všechno. Doufám, že se vám tento delší článek líbil (a to jsem ho ještě pokrátila) a že jste se dozvěděli i něco nového. Mějte se krásně!

Dejte mi do komentáře vědět, jestli máte nějaké podobné zkušenosti s odmítnutím ISIC karty nebo jste se setkali naopak s opačným přístupem.

Markét

středa 4. července 2018

Zažít Krétu

července 04, 2018 0
Zažít Krétu
Už je to týden, co jsme se vrátili z nádherné dovolené. Řecká Kréta byla mimořádná a hned se dozvíte proč. Avšak nevím, jestli bych se tam chtěla vrátit. Vždyť na světě je tolik krásných míst, která stojí za to objevit. A pokud se tam mám vydat ještě jednou, bude to někam na jih ostrova, někam, kde je méně hotelů a rušných ulic. To na úvod a teď už si pojďte přečíst, jak jsme si u moře užívali a co jsme zažili.
Celé dovolené předcházely velké přípravy. Úkol číslo jedna - vybrat destinace. Ve hře byl i Kypr, ale nakonec jsme se rozhodli pro Krétu. Úkol číslo dva - vybrat cestovku. Zvolili jsme CK Fischer a byli jsme spokojení. Úkol číslo tři - těšit se na odlet. Úkol číslo čtyři - zabalit si a vydat se na letiště.

Z Prahy jsme odlétali ve 4.55 ráno, takže z domu jsme museli odjíždět už o půl 12, protože to do Prahy máme kus cesty. Moc jsem se těšila, protože mě čekal můj první let! Ano, je mi 21 a letos jsem poprvé zavítala na letiště. Byl to pro mě o to větší zážitek. Všechno jsem hltala očima, usmívala se a připadala jsem si strašně důležitě, ačkoliv jsem byla všem ukradená. Když jsme prošli odbavením a všemi kontrolami, do odletu nějaký ten čas ještě zbýval. Však to znáte. Cestou na Krétu jsem u okénka neseděla, ale na zpátek mě tam brácha pustil. Abychom si s mamkou zkrátily dlouhou chvíli, pokoušely jsme se uhodnout, kde se právě nacházíme, což byla celkem zábava. Ale dost o letadle - pojďme se podívat na Krétu.
Po příletu na nás před letištěm čekal autobus, který nás zavezl do nádherného hotelu Kyknos Beach, který se nachází kousek od městečka Malia. Celá tato oblast je plná hotelů a turistů, kteří si přijeli užívat slunce, moře a pláže. V hotelu se mi moc líbilo. Recepce byla barevná, veselá a svěží, pokoje mě taky uchvátily, o výborném jídle a milé obsluze nemluvě. Každý den jsme si mohli vybrat z velkého množství jídel, salátů, ovoce a něčeho sladkého. Kdo zažil all inclusive, ví, o čem mluvím. A hotelový bazén? Skvělý! Byla v něm příjemně teplá voda. V Kyknos Beach jsem se cítila jako v paláci snů, i když se nenacházel přímo na pláži. Mělo to ale i své výhody - byl tam daleko větší klid.
Většinu času jsme trávili u vody. Nejlepší to bylo u hotelového bazénu, kde jsme si mohli chodit na bar pro pití, kdykoliv se nám zachtělo, nikde se na nás nelepil písek a vždycky jsme našli nějaké volné lehátko. Na pláž jsme také párkrát zavítali, ale musím říct, že fanda písku nejsem. Večer jsme chodili na verčerní romantické procházky. Vydali jsme se i na tři výlety - do Heraklionu, na vykopávky v Malii a do Cretaquaria. O výletech vám povyprávím v dalším článku.
Když nastal čas na odjezd domů, bylo mi líto, že se musíme vrátit zpět do reality, ale na druhou stranu jsem se i těšila. Na Krétě mi chyběla naše všudepřítomná zeleň. Lesy jsou prostě lesy. Krétu jsem si představovala více divokou, romantickou. Třeba takové je, jen jsem ji neobjevila. :-)

Kam se chystáte na dovolenou vy? Máte radši moře nebo hory? 
Byli jste na Krétě? Líbila se vám?

Markét
Více naleznete na mém IG - Market.k_a

sobota 16. června 2018

Za Pannou a Babou a pak na Sychrov

června 16, 2018 1
Za Pannou a Babou a pak na Sychrov
Tento týden jsem opět zavítala do Českého ráje. Už to bude pomalu rok od posledního putování tímto krásným krajem. Minule jsem navštívila Jičín, Hrubou skálu a Riegrovu stezku. Nyní moje kroky vedly na Trosky a pak do sychrovského zámeckého parku, kterým jsem byla ohromena.


Na výlet jsme se vydali s Fílou a s jeho ségrou Míšou ve čtvrtek 14. 6. Byl to nejchladnější den v týdnu a museli jsme si přibalit teplé mikiny, a dokonce jsme užili i bundy, ale nevadilo nám to. Kdyby bylo vedro, necestovalo by se dobře. Hlavně že nepršelo. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK
Cestujeme s Hvězdou PdF UHK!

Nejprve jsme vyjeli autem pod hrad Trosky, který se tyčí nad Českým rájem. Dovolím si poznamenat, že je to jeden z jeho symbolů. Kdo nenavštíví Trosky, jako by v Čaském ráji nebyl. Avšak toto místo nemá moc, co nabídnout. Po zaplacení vstupného si sami vyberete, kterou ze dvou věží zdoláte první. Baba je zpřístupněna celá, avšak do věže označované jako Panna se nedostanete. Kdyby bylo hezčí počasí, byl by zřejmě i lepší výhled do okolí. Kromě toho a několika informačních cedulí hrad Trosky nic jiného nenabízí. Museli byste si vybrat den, kdy se tam koná nějaká akce, abyste si místo více užili, a třeba mít i štěstí na dravce, kteří tam bývají k vidění. Musím říct, že kdybych tam měla jet na školní výlet, byla bych dost zklamaná. Asi stejně jako někteří školáci, které jsme tam potkali. 


Druhou zastávkou našeho výletu byl zámek Sychrov. Nejdříve jsme se naobědvali a pak jsme se vydali objevit krásy rozlehlého parku. Trosky jsem už znala, ale na Sychrově jsem byla poprvé, takže mě o to více okouzlil a získal si mě. Po zaplacení vstupného jsme mohli navštívit venkovní areál, který je opravdu rozsáhlý. Jeho dominantou je altán, který se nachází na konci parku naproti zámku. Park dále zdobí kašny a mnoho mohutných stromů. Atmosféra je tam klidná a příjemná. Na prohlídku zámku jsme bohužel nešli, což je další důvod, proč se tam vrátit. 

Pak už byl čas vydat se zpátky domů. Cestou jsme se ještě stavili v Lestkově na zmrzlinu a pro zákusky. Říká se, že tam mají nejlepší zmrzlinu v celém Českém ráji. Tak proč nezakončit den sladkou těčkou, že?

Markét

Co si myslíte o Troskách? A znáte zámek Sychrov? Byli jste tam?

sobota 9. června 2018

Zámecký zvěřinec v Častolovicích

června 09, 2018 3
Zámecký zvěřinec v Častolovicích
Od vydání posledního článku uběhlo už několik týdnů a někteří by si mohli myslet, že jsem se rozhodla pověsit blogování na hřebík. Nebojte, není to tak, jen mi učení a zkoušky znemožňovaly soustředit se na psaní a všechny ty končíky, kterým jsem se rozhodla začít věnovat naplno. A aby ten článek nebyl jen snůška blbých keců, pojďme se podívat do Častolovic za Juanitou a Asantou.


Za zvířátky jsme se spolu s Filoňem vydali ve středu 23. května. Pro mě to byl útěk mimo svět učení. Protože jsem ten den úspěšně složila zkoušku a další mě čekala až v pátek, rozhodla jsem se, že pojedeme na výlet. A kam jinam než do MiniZoo v Častolovicích?

Z Hradce Králové jsme vyjeli v 11.05 spěšným vlakem (směrem na Týniště n. O. a Letohrad) a do Častolovic jsme dorazili cca za půlhodiny. Od nádraží se pak musí kousek jít pěšky podél hlavní silnice, ale díky širokému chodníku to není žádný problém.


Častolovice jsou krásné východočeské městečko, jehož dominantou je zámek a přilehlý park, který se pyšní nejen zvěřincem, ale i zámeckou oborou. MiniZoo je otevřena pro veřejnost celoročně, takže se nemusíte bát, že byste přijeli a obyvatele zvěřince neviděli. Dokonce za nimi můžete zavítat i v pondělí, kdy je jinak zámek uzavřen, můžete vzít s sebou na vodítku pejsky, a když si zakoupíte na pokladně MiniZoo granule, můžete zvířátka i krmit.

A jaká zvířata tam objevíte? Protože majitelka chtěla vytvořit tzv. "petting farm", narazíte především na domácí zvířata, jako jsou kozy, ovečky, poníci, oslíci, prasátka, ale setkáte se i se pštrosy, pávy a jiným ptactvem. Nás nejvíce zaujaly lamy Juanita a Asanta, které to měly všechno na háku.


Zámeckou expozici jsme nenavštívili, takže k té vám více neprozradím. Naším cílem byl především zvěřinec, kde jsme strávili asi hodinu, a moc jsme si to tam užili. Možná vznikne i video, které bych vám sem potom také hodila.


A jak jste na tom s výlety za zvířaty vy? Navštěvujete rádi ZOO, nebo radši jezdíte na výlety s jiným cílem? Nebojte se o ně podělit v komentáři. :-)